Po gastronomickém zážitku je čas na trochu kultury. Rozhodli jsme se ale pro volnější a pohodlnější téma, zkrátka pyžamový bál.

Děkujeme všem, kteří se plesu zúčastnili a věříme, že jste se dobře bavili stejně jako my :-)

Zima je už skoro za námi a v jejich posledních dozvucích je třeba skolit prase a připravit pořádnou hostinu.

Děkujeme všem, kteří přišli a přiložili ruku k dílu. Věříme, že jste si také pochutnali a už se těšíte na příští rok ;-)

Rozhodli jsme se zavést novou tradici a každoročně rozsvítit vánoční stromek před obecním úřadem za doprovodu vánočních koled.

Letos nám to možná trošku drhlo, ale příští bude o to lepší :-))

Děkujeme všem, co se na nás přišli podívat a podpořit nás.

Opět je tu listopad, zima už se pomalu blíží. Zkusili jsme ji ještě zastrašit a trochu jsme se vylepšili, aby se nás vážně bála :-))

I dospěláci se jdou občas proběhnout na hřiště, tak jsme jim připravili malé závody.

Nakonec byli opravdu malé, protože kvůli nepříznivému počasí dorazilo opravdu málo družstev :-(

O to větší to ale byla zábava ;-)

Děkujeme všem, kteří nás přišli podpořit.

V srpnu jsme se rozhodli trochu zkrášlit okolí hasičárny. Porazili jsme pár starých stromů, natřeli oplocení hřiště a přichystali základ pro nové posezení, které v budoucnu u hřiště bude :-)

Trochu jsme se ušpinili, na závěr jsme však opekli pár špekáčků a celou dobu jsme se skvěle bavili.

V minulém roce jsme uspořádali výlet na raftech rodičů s dětmi. Pluli jsme po řece Moravě a skvěle jsme si výlet užili. Letos jsme se rozhodli, že rodiče necháme doma. 

Vyrazili jsme ve čtvrtek 27. 6. z Olomouce. Vlakem jsme jeli nejprve do Prahy, kde jsme se rychlým úprkem přesunuli na vlak do Českých Budějovic. Paní průvodčí ve vlaku do Prahy byla velice ochotná a nejen, že nám 

zjistila nástupiště, ale také domluvila, aby na nás vlak počkal. Úspěšně jsme se dostali do Českých Budějovic, kde už na nás čekal minibus, který nás měl odvézt do kempu v Branné. Řidič autobusu byl velmi veselý a upovídaný chlapík, který nám také zapůjčil rafty na sjezd jedné z nejpopulárnějších vodáckých řek, Vltavy.

Počasí ve čtvrtek vypadalo velice pochmurně, stany jsme stavěli v mírném dešti. Ráno druhého dne také pršelo a tak jsme se obávali, že se nám výlet moc 

nevydaří. Jen jsme však dojeli k řece ve Vyšším Brodu (opět minibusem) vykouklo na nás sluníčko a až do konce výletu už nás neopustilo :-)

Jak už bylo řečeno náš výlet po vodě začal ve Vyšším Brodu, kde jsme všichni dostali záchranné vesty a rozdělili se do dvou raftů. Ani jsme se nenadáli a už jsme pluli v koloně dalších raftů, lodí a kajaků. Vltava je opravdu velmi oblíbená a jeden si tu připadá jak na D1.

První den na vodě jsme ujeli asi 20 km a sjeli tři jezy. Vody bylo málo a proto pro nás byl každý jez jako sjezd po skluzavce. K večeru jsme opět zakotvili v kempu v Branné, kde jsme se rozhodli si uvařit kotlíkový guláš k večeři. Co čert nechtěl při vaření se stala nehoda a Honza se gulášem opařil. Museli jsme sice volat záchranku, ale vše nakonec dobře dopadlo a Honza s námi druhý den opět vyrazil na vodu ;-)

Druhý den na nás čekalo asi 17 km a šest jezů k tomu. Poslední tři byli v historické části Českého Krumlova. Závěrečný jez pak vedl přímo pod zámkem.

V neděli ráno jsme si trochu přispali a protože bylo velké horko, tak nám balení trvalo déle než jsme čekali. Cesta na nádraží byla dlouhá a celou cestu jsme šli do kopce, což bylo v tom vedru unavující a tak jsme si u nádraží už jen zašli na oběd a pak vyrazili vlakem domů. Původně jsme se chtěli jít podívat i do města, čas nám to však nakonec nedovolil. Přesto se nám celý výlet moc a moc líbil a už se těšíme na příští léto. Ještě nevíme, co vymyslíme, ale určitě to bude príma jako letos :-)

Školní rok je za námi a prázdniny před námi, jako hasiči jsme se rozhodli je začít uspořádáním závodů u nás v Klopotovicích. Za veškerou podporu našich spoluobčanů děkujeme :-)

Hasiči by měli být nejen fyzicky zdatní, ale také chytří a tak jsme se rozhodli trochu naše malé hasiče vzdělávat. Abychom si to neužívali jen sami, pozvali jsme i dospělé hasiče a sousedy z Klopotovic.

V loňském roce se naše akce setkala s velkým úspěchem a proto jsme se rozhodli ji zopakovat.

Ples u nás v Klopotovicích pořádá v poslední době jen Svaz žen. Letos jsme se rozhodli obnovit tradici hasičských plesů a jeden uspořádali.

My starší pamatujeme doby, kdy zabíjačka byla ve většině rodin normální, u někoho jednou a u někoho třeba i dvakrát za zimu. To už nějak pominulo a tak to byl důvod k tomu, abychom se toho nějak nabažili.
Na plakátu bylo napsáno: dostavte se k hasičárně na zabíjačku. Dostavil jsem se, byla sobota a osm hodin ráno, takže včas. Opravdu přesně. Bylo krásné ráno 5. března, nemrzlo, nepršelo a nefoukalo. Z druhé strany přicházel jeden z místních hasičů Martin Prachař. V tu dobu také přijelo červené auto hasičů, zastavilo a z něho vystoupil řidič Jiří Kroupa a pan řezník. V úložném prostoru ležel neboštík, pašík. Další práce se ujali Roman Beneš, Honza Pořízek, pan řezník a také znalá věci Anička Pupíková. Prase vytáhli a pomocí zvedáku, který tvořily řetázky, háčky a páka prase lehce pověsili na již připravenou trojnožku. Údajně mělo 130 kg živé váhy. V tu dobu již vařila voda na třech pařácích. Podle předpisů o zabíjačkách, nebyla zde ta úplně první fáze, a to je zabíjení a vyndání vnitřností. Prase bylo také zbaveno štětin.

Někteří hasiči a Jirka Vysloužil dokončovali přípravy na tuto pro nás zajímavou akci. Po šestnácté hodině starosta hasičů pan Jiří Kroupa přivítal primátorku města Prostějova paní RNDr. Alenu Raškovou a nejvyšší zástupce dobrovolných hasičů okresu Prostějov. Poté hasiči z Vrahovic předvedli ukázku vyproštění dvou osob z automobilu při dopravní nehodě.

Dále pak došlo k ocenění jednotlivých členů SDH Klopotovice za jejich dlouhodobou práci ve sboru. Jsou to: Jaroslav Parák, Jiří Steiger, Vladimír Prachař, František Prachař, Tomáš Špaček, Martin Nemeček, Vladimír Jurda, Jiří Kroupa a Jaroslav Beneš. Dostali dekrety a zaznělo veřejné poděkování za vykonanou práci v jednotce.

V tutéž dobu do stanu, který sloužil, jako provizorní kaplička přišel varhaník se svým nástrojem a přišly také zpěvačky. Bylo jich sedm. Pomalu se naplnil stan věřícími, kteří se chtěli účastnit mše svaté. Když dosedli poslední, zase všichni vstali, protože přicházeli dva ministranti a za nimi tovačovský farář P. František Urban a vedle něho přicházel olomoucký arcibiskup a metropolita moravský Mons. Jan Graubner. Pro naši obec je velká čest, že nás navštívila tak vysoce postavená osobnost. A to, že zde bude sloužit mši svatou, to čekal asi málokdo. Mše končila svatým přijímáním několika místních věřících.

Hned po skončení mše přišel okamžik, který byl hlavním bodem programu tohoto setkání. Došlo na žehnání automobilu, aby sloužilo dobré věci, pokud bude nutné ho použít.

Nadešla už asi dva měsíce očekávaná chvíle. Žehnání nového hasičského auta. Je pátek 21. října a asi půl čtvrté odpoledne. Všude jsou kaluže, a my jsme rádi, že už neprší, chvílemi dokonce vykoukne sluníčko. Několik dní bylo deštivých, pršelo málo, ale často. Než jsme přišli k hasičské zbrojnici, tak už bylo vidět několik zaparkovaných hasičských aut sborů z našeho 12. okrsku. U zbrojnice stála stříkačka z roku 1876, tu přivezli hasiči z Tovačova. Dále pak stálo to nové auto. 

Poté za hřištěm proběhla další ukázka hasičů, a to uhašení hořícího auta. V tu dobu už pan arcibiskup seděl v tom větším stanu s panem starostou a některými dalšími našimi občany. Je třeba ještě připomenout, že pan arcibiskup pěkně hovořil při mši svaté a také v tomto stanu jsme si s ním krásně popovídali o naší obci a také o některých jeho zážitcích. Pan arcibiskup odjel, odjela i většina hasičů, ale stánek s občerstvením byl obklíčen lidmi, kteří si chtěli při skleničce ještě popovídat. Už nebyl ani kabanos z udírny ani bramboráky a ani makrely. Dokonce byly snědeny i zákusky a vdolečky. Hezkou chvíli už venku byla tma a pomalu odcházeli i ti nejotrlejší štamgasti. Tak skončil jeden nádherný den.

I na této akci se podíleli naši Plameňáci, a to tím, že oceněným členům hasičského sboru předávali dekrety s poděkováním za vykonanou práci pro sbor.

Autorem článku je pan Petr Indrák.

Dne 2. 7. 2016 se v Klopotovicích na fotbalovém hřišti uskutečnily první hasičské závody pro mladší i starší družstva hasičských sborů z okolí. Celkem se zúčastnilo: 4 družstva starších žáků, 4 družstva mladších žáků a 2 družstva přípravky, tedy těch úplně nejmenších hasičů a hasiček. 

Po velkém boji si pohár pro 1. místo starších hasičů odvezlo družstvo z Nenakonic, na 2. místě se umístili hasiči z Tovačova a na 3. místě Klopotovice.

V kategorii mladších žáků obsadil 1. místo hasiči z Tovačova, na 2. místě hasiči z Olšan a 3. místo obsadili Klopotovice.

V kategorii přípravky zvítězilo družstvo z Dubu nad Moravou, Klopotovice skončili druzí.

Pro všechny zúčastněné byly připraveny sladké odměny a pro vítěze krásné poháry.

Během celého dne bylo zajištěno občerstvení s různými dobrotami, kávou, pivem a alko i nealko nápoji. Celý tento den vyvrcholil diskotékou na místním fotbalovém hřišti.

Májku v Klopotovicích nikdo neukradl ani nepokácel, a tak jsme mohli naplánovat její slavnostní kácení. To se uskutečnilo dne 28.5.2016, od 16 hodin. Opět se sešla spousta hostů a pro tuto akci se nám dokonce podařilo s dětmi připravit krátké divadlo o tom, jak to bylo s klopotovskou májkou. Vystoupení bylo plné známých písniček a snad všem hostům zvedlo náladu. Při vystoupení děti dokonce předvedly i své hasičské umění a uhasily připravený požár. Také při kácení májky bylo pro hosty připraveno občerstvení a počasí bylo opět ukázkové. V 17.40 hodin se májka slavnostně skácela k zemi a dokonce poklad zavěšený nahoře zůstal po pádu celý. 

Po Velmi dlouhé době jsme v naší obci obnovili tradici stavění májky. Akci jsme naplánovali na 29.dubna 2016. Společně s dětmi jsme májku ozdobili mašlemi a stuhami a společně s dobrovolnými hasiči z Klopotovic se májku podařilo postavit. Májka stála před místní sýpkou a byla vidět z dalekého okolí. Počasí bylo v den akce nádherné a občerstvení v podobě makrel a steaků mělo také úspěch. Sešla se tu spousta hostů a doufáme, že všichni byli spokojeni tak jako my.