Zabíjačka

04.03.2017

My starší pamatujeme doby, kdy zabíjačka byla ve většině rodin normální, u někoho jednou a u někoho třeba i dvakrát za zimu. To už nějak pominulo a tak to byl důvod k tomu, abychom se toho nějak nabažili.
Na plakátu bylo napsáno: dostavte se k hasičárně na zabíjačku. Dostavil jsem se, byla sobota a osm hodin ráno, takže včas. Opravdu přesně. Bylo krásné ráno 5. března, nemrzlo, nepršelo a nefoukalo. Z druhé strany přicházel jeden z místních hasičů Martin Prachař. V tu dobu také přijelo červené auto hasičů, zastavilo a z něho vystoupil řidič Jiří Kroupa a pan řezník. V úložném prostoru ležel neboštík, pašík. Další práce se ujali Roman Beneš, Honza Pořízek, pan řezník a také znalá věci Anička Pupíková. Prase vytáhli a pomocí zvedáku, který tvořily řetázky, háčky a páka prase lehce pověsili na již připravenou trojnožku. Údajně mělo 130 kg živé váhy. V tu dobu již vařila voda na třech pařácích. Podle předpisů o zabíjačkách, nebyla zde ta úplně první fáze, a to je zabíjení a vyndání vnitřností. Prase bylo také zbaveno štětin.

Scházeli se také další lidé, někteří pomáhali a ostatní spíše zapíjeli nebožtíka. To všechno do toho nějak zapadá. Pít nesmí hlavně řezník, aby dobře ochutil šperky, jak se tady říká produktům, jako jsou jitrnice, jelita a tlačenka. Pomalu prase porcovali, až ho rozbourali. Napřed sádlo až potom žebra, páteř a nakonec kýty. Co bylo třeba vařit, to se vařilo. Za chvíli se vařené maso dostalo na stůl, to je spíš na chuť. Mezi tím přišel i starosta obce pan Vladimír Bradík.

Co se týče jídla a pití, tak o to se staraly především dámy. Paní Monika Pořízková, Veronika Indráková, Jana Prachařová, a taky občas točil pivo Vladimír Jurda. Ten když natočil pivo, tak pěna nespadla ani po delší době, vypadala spíše jako šlehačka.
Jedlo se, pilo se, a taky se pracovalo. Najednou bylo odpoledne. Martin s Míšou dělali jitrnice a potom tlačenku, šlo jim to dobře. To se zase dalo do kotle a uvařilo. Taky vznikla polévka. Prdelačka nebyla. Rozcházeli jsme se až za tmy. A všichni spokojeni.

Autor článku: Petr Indrák